Jít sestupuje z Middle anglický gon, goon, od Staré angličtiny gān, z Proto-Germánský *gāną, z Proto-Indo-European *ǵʰēh₁- ‚jít, nech. Příbuzný v germánských jazycích patří West Frisian gean, Holandský gaan, nízký německý gahn, německý gehen, dánský, norský, švédský gå, Krymský gotický geen.
Původ ēodeEdit
Staré anglické nepoužíval žádné variace šel pro obecné preterite go; místo toho, slovo ēode (varianta ġeēode) byl použit, který setrval jako nyní zastaralé yede, yode a yead.
Staré anglické ēode ‚šel‘ (množné číslo ēodon) se skládá z vadného preterite základní ēo – a slabé zubní přípona-de běžné ve většině moderních anglicky minulém čase forem (cf. Bolek: Bolek). Základ a jeho gotický protějšek iddja (pl. iddjedun) vykazují následující vývoj:
- KOLÁČ perfektní singulární *ye-yóh₂- (singulární) → Proto-Germánský *ijō-dē → *eōdæ → ēode
- KOLÁČ perfektní množné číslo *ye-yh₂- (množné číslo) → *jejj- (Holtzmann zákon) → *jijj- (i-mutace) → Proto-Germánský *ijjēdun- → Gotické iddjēdun.
Obě formy jsou odvozeny z PIE kořen *h₁y-éh₂- (pozdní *yeh₂-) na základě úzké zápasy s minulostí formy Sanskrtu yāti ‚jde, cestuje‘ (cf. nedokonalý áyāt, dokonalý yayáu a aorista áyāsam). Kořen je považován za iterativní-intenzivní derivát častější *h₁ey – “ jít “ (současná *h₁éyti). Jeden reflex *h₁ey – je latinsky “ jít „(přítomný eō „jdu“), který dal mnoho anglických slov, jako je ambice, exit, introit, problém, preterit atd. Vyskytuje se také ve slovanských jazycích jako iti a podobné formy.
vývoj nového preteriteeditu
ve střední angličtině se eode vyvinul do ȝede, yede a yode. Do 15. století v jižní Anglii se wende (wend) stal synonymem go, ale jeho infinitivní a přítomné napjaté formy přestaly být často používány. To platilo i o různých preteritech z go, tedy variantním preteritu z wendenu. Poté, co se stal go etablovaným jako preterit go, Wend převzal nový preterit, wended. V Severní angličtině a skotštině, yede byl gaed, pravidelně tvořen příponou-ed k variantě go. Vzhledem k vlivu regionu, jižní anglické formy tvoří standardní jazyk Anglie, a tak šel je standardní anglický preterit. Spencer používal yede znamenat jít s yode jako jeho preterite formě, ale jako dialekt.
Původ wentEdit
Šli, moderní minulý čas jít, byl původně preterite podobě Middle anglický wenden ‚se obrátit, přímé; odchýlit se (moderní angličtina wend), od Staré angličtiny wendan (minulost wende, ġewend), sám z Proto-Germánský *wandijaną ‚zapnout‘ (tranzitivní). K příbuzným patří Západofríský weine, nizozemský, nízký Němec, německý wenden, Jidiš, švédský vända, dánský, norský vende a gotický wandjan. Původní formy minulého času byly wende, wended (naše moderní forma) a minulé příčestí wend, ale varianta wente se vyvinula asi od roku 1200. Podle ca. 1500, wended zvítězil v tranzitivních smyslech, zatímco wente, omezený na nepřechodné smysly, soupeřil a nahradil goův starší minulý čas, yede/yode.
Proto-Germánský *wandijaną je kauzální derivát *windaną ‚vítr, zabalte‘, z nichž moderní anglické sloveso wind vyvinuty. Cognates patří West Frisian víno, nizozemské, Nízká německé, německé winden, švédské vinda, dánské a norské vinde, a Goticko-windan (v biwindan ‚vítr kolem, zabalte‘). PGmc * windaną pochází z Proto-Indo-evropské * wendʰ- ‚vítr, kroucení‘, který také dal Umbrian preuenda ‚ turn!'(imperativ), Tocharian A/B wänt/wänträ ‚kryty, obklopuje‘, řečtina (Hesychius) áthras „vozu“, arménské gind „ring“, a Sanskrtu vandhúra ‚kočár rámce.