Abstrakt
antihypertenzní a renální účinky angiotenzin-konvertujícího enzymu inhibitor lisinoprilu byly studovány ve skupině pacientů se středně těžkou-těžkou hypertenzí a poruchou funkce ledvin. Po 12 týdnech léčby měla většina pacientů dobrou odpověď na krevní tlak na monoterapii lisinoprilem. Během tohoto období byly pozorovány korelace mezi antihypertenzním účinkem, dávkou léčiva a hladinou léčiva v séru. Tyto korelace již nebyly po dlouhodobé léčbě patrné. Během 1letého období sledování byla dávka léku postupně snižována bez ztráty antihypertenzního účinku. Hyperkalemie se vyskytla u jedné třetiny pacientů. Během 1letého sledování se rychlost glomerulární filtrace (GFR) snížila u dvou třetin pacientů a ve druhé třetině zůstala stabilní. V této druhé skupině byla GFR před léčbou vyšší a účinný průtok plazmy ledvin se zvýšil, zatímco u pacientů se sníženou GFR během léčby lisinoprilem nedošlo k renální vazodilataci. Lisinopril je tedy účinným antihypertenzivem pro pacienty s poruchou funkce ledvin. Dávka by měla být upravena podle GFR před léčbou a při dlouhodobé léčbě by mělo být zváženo snížení dávky.