PŘEHLED
právo na život zahrnuje otázky, jako jsou mimosoudní popravy Státních agentů, uložení trestu smrti, a násilným zmizením. Právo na život je chráněno ve jádro regionální a univerzální nástroje v oblasti lidských práv, včetně následující:
- Africkou Chartu Lidských práv a Práv Národů (čl. 4)
- Americké Úmluvy o Lidských Právech (čl. 4)
- Americká Deklarace Práv a Povinností Člověka (čl. 1)
- Arabská Charta lidských práv (umění. 5-8)
- Úmluva o Ochraně Práv Migrujících Pracovníků a Členů jejich Rodin (čl. 9)
- Úmluva o Právech Dítěte (čl. 6)
- Evropská Úmluva o Ochraně Lidských Práv a Základních Svobod (čl. 2)
- meziamerická Úmluva o nuceném Mizení Osob
- Mezinárodní Pakt o Občanských a Politických Právech (čl. 6)
- Protokol. 13 Evropské Úmluvy o Ochraně Lidských Práv a Základních Svobod týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností
- Protokol k Americké Úmluvě o Lidských Právech o Zrušení Trestu Smrti,
- Druhý opční Protokol k ICCPR, který usiluje o zrušení trestu smrti
- Všeobecná Deklarace Lidských Práv (čl. 3)
Relatedly, porušování mezinárodního humanitárního práva (např. použití zakázaných zbraní s následkem smrti, nebo ignorovat pro civilní ztráty života) a mezinárodního trestního práva (např. genocida) může také zahrnovat porušení práva na život. Viz například Úmluva o genocidě a Ženevské úmluvy.
významné výjimky osvobozují státy od Mezinárodní odpovědnosti za smrt jednotlivce za konkrétních okolností. 2 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, která zní:
2. Odnětí života se nepovažuje za způsobené v rozporu s tímto článkem, pokud je výsledkem použití síly, která není více, než je nezbytně nutné:
a. v obraně každé osoby proti nezákonnému násilí;
b. za účelem zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené;
c. zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury.
tyto výjimky byly poměrně striktně interpretovány. Stanovené v jiných nástrojích, Článku 15 Evropské Úmluvy, týkající se odchylek od mezinárodních závazků v dobách nouze—dále stanoví, že odchylky od Článku 2, jsou přípustné pouze „v případě úmrtí vyplývající ze zákonné akty války“.
Dále, uložení trestu smrti—zatímco zakázáno v některých oblastech světa—zatím není všeobecně považováno za porušení práva na život, za předpokladu, že zločin je dostatečně závažné, v důsledku procesu, práva jsou respektována, a způsob provedení není obzvláště kruté.
vlastní právo na život jsou však negativní i pozitivní závazky vůči státu. To znamená, že státy se musí nejen zdržet života mimo výše popsané okolnosti, ale musí také kladně jednat, aby chránily před ztrátami na životech. Mezi tyto pozitivní povinnosti patří: školení Státní síly použít smrtící sílu pouze tehdy, když je to nutné, přijmout preventivní opatření, tváří v tvář známé riziko pro život (například, aby se zabránilo očekávaný masakr partyzánské síly, nebo k vyřešení sporu o pozemky, kde domorodé komunity přežití závisí na zemi), prováděcí vnitrostátní právní úpravě, která pomáhá omezit ztrátu života (např. v nařízení nemocnic a zdravotnických profesionálů), vyšetřování a trestání protiprávního jednání, což vede k smrti, a přebírá odpovědnost za blaho osob ve vazbě.
DALŠÍ ZDROJE
Užitečné on-line zdrojů, na právo na život patří následující:
- kapitola 13 Rhona K. M. Smith Učebnice o Mezinárodních Lidských Právech, k dispozici na Google books
- Osn Výbor pro Lidská Práva Obecného Komentáře Č. 6: právo na život a Č. 14: Nukleární zbraně a právo na život
- Rada Evropy je toolkit, Právo na Život
- zprávy a další dokumenty, které vypracoval Zvláštní Zpravodaj OSN pro mimosoudní, okamžité nebo svévolné popravy
- INTERIGHTS právní manuál k Článku 2 Evropské Úmluvy o Lidských Právech,