Mnichovská dohoda

Mnichovská dohoda (30.září 1938), dohoda dosažená Německem, Velkou Británií, Francií a Itálií, která umožnila německou anexi Sudet v západním Československu.

Po jeho úspěchu v absorbování Rakouska do Německa správné v Březnu 1938 Adolf Hitler vypadal covetously v Československu, kde o tři miliony lidí v Sudetech byli německého původu. V dubnu byl projednán s Wilhelm Keitel, šéf německých Ozbrojených Sil vrchnímu Velení, politické a vojenské aspekty „Případ Zelené,“ kód název zamýšleného převzetí Sudet. Překvapivý nápor „z jasné oblohy bez jakékoli příčiny nebo možnosti ospravedlnění“ byl odmítnut, protože výsledkem by byl “ nepřátelský světový názor, který by mohl vést ke kritické situaci.“Rozhodující akce se tedy bude konat pouze po období politické agitace Němci uvnitř Československa v doprovodu diplomatické hašteření, které, jak to rostlo více vážné, by buď sám vybudovat záminku pro válku, nebo vytvářet příležitosti pro blesk útok po nějaké „incident“ z německé tvorby. Rozvratné politické aktivity uvnitř Československa navíc probíhaly již od října 1933, kdy Konrad Henlein založil Sudetendeutsche Heimatfront (Sudetoněmecká domácí fronta).

v Květnu roku 1938 bylo známo, že Hitler a jeho generálové byli vypracování plánu na okupaci Československa. Čechoslováci spoléhali na vojenskou pomoc Francie, s níž měli spojenectví. Sovětský Svaz měl také smlouvy s Československem, a to naznačil ochotu ke spolupráci s Francií a Velkou Británií, když se rozhodli přijít do Československa obrany, ale Sovětský Svaz a jeho potenciál služby byly ignorovány v průběhu krize

Jako Hitler i nadále, aby se zánětlivé projevy náročné, že Němci v Československu se sešel s jejich vlasti, válka se zdála na spadnutí. Francie ani Británie se však necítily připraveny bránit Československo a obě se snažily vyhnout vojenské konfrontaci s Německem téměř za každou cenu. Ve Francii skončila vláda Lidové fronty a dne 8. Dubna 1938 vytvořil Édouard Daladier nový kabinet bez účasti socialistů nebo podpory komunistů. O čtyři dny později v Le Temps, jehož zahraniční politika byla řízena z Ministerstva Zahraničí, publikoval článek s tím, Josef Bartoloměj, profesor na Pařížské právnické Fakultě, v níž zkoumal Francouzsko-Československé spojenecké smlouvy z roku 1924 a dospěl k závěru, že Francie nebyla povinnost jít do války, aby zachránil Československa. Dříve, 22. Března, The Times of London uvedl v předním článku o jeho editor, g. G. Dawson, že Velká Británie nemůže války se zavazují zachovat českou svrchovanost nad Sudetských Němců, aniž by nejprve jasně zjištění jeho přání, jinak Velké Británie „může být boj proti principu sebeurčení.“

Na duben 28-29, 1938, Daladier se setkal s Britským premiérem Neville Chamberlain v Londýně, aby diskutovali o situaci. Chamberlain, schopni vidět, jak Hitler mohl být zabráněno zničení Československa úplně, pokud takový byl jeho úmysl (což Chamberlain pochyboval), tvrdil, že Praha by měla být naléhal, aby územní ústupky Německu. Francouzské i Britské vedení věřilo, že mír lze zachránit pouze přesunem sudetoněmeckých oblastí z Československa.

V polovině září Chamberlain nabídl jít do hitlerovo útočiště v Berchtesgadenu, aby diskutovali o situaci osobně s Vůdcem. Hitler souhlasil, aby se žádné vojenské akce bez další diskuse, a Chamberlain souhlasil, že se snaží přesvědčit své vlády a francouzské přijmout výsledky plebiscitu v Sudetech. Daladier a jeho ministr zahraničí Georges-Étienne Kapoty, pak šel do Londýna, kde společný návrh byl připraven stanoví, že všechny oblasti s obyvatelstvem, které bylo více než 50 procent Sudetských němců budou předáni do Německa. S Čechoslováky se nekonzultovalo. Československá vláda návrh původně odmítla, ale byla nucena jej 21.září přijmout.

Dne 22. září Chamberlain znovu odletěl do Německa a se setkal s Hitlerem v Bad Godesberg, kde byl zděšen, aby se dozvěděli, že Hitler měl ztuhl jeho požadavky: teď chtěl Sudety obsazeny německou armádou a Čechoslováci evakuováno z oblasti, do 28.září. Chamberlain souhlasil s předložením nového návrhu Čechoslovákům, kteří ho odmítli, stejně jako britský kabinet a Francouzi. 24. Francouzi nařídili částečnou mobilizaci, Čechoslováci o den dříve nařídili všeobecnou mobilizaci. Mít v té době jednu z nejlépe vybavených armád světa, Československo mohlo mobilizovat 47 divizí, z nichž 37 bylo pro německé hranice, a převážně hornatá linie této hranice byla silně opevněna. Na německé straně konečné verze „Případ Zelená,“ jako schváleny Hitler 30. Května, ukázal, 39 divizí pro operace proti Československu. Čechoslováci byli připraveni bojovat, ale sami vyhrát nedokázali.

V poslední chvíli úsilí, aby se zabránilo válce, Chamberlain navrhl, aby čtyři-power konference bude svolána ihned na urovnání sporu. Hitler souhlasil a 29. září se Hitler, Chamberlain, Daladier a italský diktátor Benito Mussolini setkali v Mnichově. Setkání v Mnichově začalo krátce před 1 pm. Hitler nemohl skrýt svůj hněv, že místo vstupu do Sudet jako osvoboditel v čele své armády na den fixní sám, měl s dodržováním tří Mocností rozhodčí, a nikdo z jeho kamarádů se neodvážil trvat na tom, že dva čeští diplomaté čekají v Mnichov hotel by měl být přijat do konferenční místnosti nebo konzultovat na pořadu dne. Nicméně Mussolini představil písemný plán, který všichni přijali jako Mnichovskou dohodu. (O mnoho let později bylo zjištěno, že na německém ministerstvu zahraničí byl připraven tzv. italský plán.) Bylo téměř totožné s Godesberg návrh: německá armáda byla k dokončení okupace Sudet v říjnu 10, a mezinárodní komise bude rozhodovat o budoucnosti jiných sporných oblastí. Československo bylo informováno Británií a Francií, že se může buď bránit Německu samotnému, nebo se předepsaným anexím podrobit. Československá vláda se rozhodla podřídit.

Před odjezdem Mnichově Chamberlain a Hitler podepsal papír, kterým jejich vzájemná touha vyřešit prostřednictvím konzultací k zajištění míru. Oba Daladier a Chamberlain se vrátil domů, aby radostný uvítací davy ulevilo, že hrozba války uplynulo, a Chamberlain řekl Britské veřejnosti, že dosáhl „míru se ctí. Věřím, že je to mír pro naši dobu.“Jeho slova okamžitě zpochybnil jeho největší kritik Winston Churchill, který prohlásil:“ dostali jste na výběr mezi válkou a zneuctěním. Zvolili jste zneuctění a budete mít válku.“Opravdu, Chamberlain politika byla zdiskreditována v následujícím roce, kdy Hitler anektoval zbytek Československa v Březnu a pak vysráží druhé Světové Války napadením Polska v září. Mnichovská dohoda se stala synonymem pro marnost uklidňování expanzivních totalitních států, i když spojencům získala čas na zvýšení jejich vojenské připravenosti.